POUŠŤ A VODA
Na poušť jsem se do Maroka moc těšila.
Celý zájezd Maroko 4 x 4, tedy i poušť, jsme projižděli superterénním vozem pro 8 osob – Iveco 4×4. Řídil jeho zkušený majitel, náš průvodce Honza.
Když se řekne poušť, vybaví se nám teplo, písek, duny, oázy. Ale je i jiná.
Před lety, když jsem se na poušť těšila v Sýrii, byla jsem překvapena, že jsem v poušti, která není písečná, ale kamenná. Nyní v Maroku, při prvním setkáním s pouští, mne to už nezaskočilo.
A taky jsem věděla, že na té písečné budeme určitě. A byli jsme.
V Erg Chebi (tady jsme na čas vyměnili Iveco za velbloudy) a na Dunes de Tinfou.
S pouští je neodmyslitelně spojena oáza – označení pro izolovanou oblast vegetace v poušti.Tu si představujeme většinou jako pár zelených palem s vodou, jezírkem.
V této jsme spali při našem putování na velbloudech po Erg Chebi
Oáza je i studna s vodou.
Tato, už jen symbolická, potkali jsme ji cestou, kde se dříve se jezdila rallye Paříž Dakar.
Nebo funkční – se solarním zdrojem pro čerpadlo, cestou z Lost City.
Ale ony jsou tam i oázy – palmárie. Větší nebo i velký úsek území podél řeky, v její těsné blízkosti. A kolem palmárie sucho, vyprahlo. Krásný příklad je Tinghir. Tak bujná zeleň, tak dlouhý a široký pás vegetace a kolem sucho do daleka.
Často řeka teče jen v nějakém období. Protože jsme se ve vyprahlé oblasti pohybovali dlouhou dobu, museli jsme naším autem několikrát překonávat velmi širokou řeku, jezero. A nebylo to jednoduché. Ne kvůli vodě, ta v ní zrovna nebyla.
Někdy bylo dno řeky plné aspoň metrových kuželů z hlíny a mezi nimi hledat cestu…
Někdy bylo dno řeky tak široké, rovné a bělostné, že jsem si připadala jak na solném jezeře Boneville v USA.
Do toho se o chvilku později objeví putující stádo velbloudů.
Foťáky nestačí cvakat.
A o kousek dál, za soutěskou, světe div se,nečekaně – oáza. S naším ubytováním. A zase s bazénem.
Člověka nenapadne, když jede do pouště, jak si tam užije plavání a rochnění ve vodách bazénů. Prostě tam jsou. A prostě si užije.
Honza nás cestou k soutěsce Todra upozornil, na aktivitu místích prehistorických krtků, kteří jsou doposud aktivní a mají tlapy jako lopaty. Ty 2-3 metry vysoké krtince kolem, je jejich práce.
Užasle jsme zírali. Pak zastavil a šli jsme se podívat na místní bývalé vodovody a kanalizace.
Dávný důmyslný systém, kdy od zdroje vody vede pod zemí kanál a po jeho délce jsou shora vykopané otvory. Těmi jde dovnitř světlo a je možné kanál projít osvětlen denním světlem (my pro jistotu s baterkama) a samozřejmě otvorem se dala vytáhnout voda nahoru v kterémkoliv místě.
Když se voda časem vytratila, našla si jinou cestu, našli ji i lidé. Vykopali nový tunel, nové otvory. Proto je krajina plná těchto krtinců.
Nyní už bez vody, slouží kanalizace jako zdroj obživy těch, kteří vám ji po dohodnuté ceně rádi ukáží, uvaří čaj a prodají suvenýry.
